Po patnácti letech strávených v cizině se Hana v roce 2008 vrací do polozatopené vesničky na břehu Vltavy, kde vyrůstala, chtěla se vdát a být učitelkou ve zdejší jednotřídce. Ale všechno je jinak — na vylidněné návsi stojí sama. Má však odvahu podívat se zpátky, je odhodlaná ptát se sama sebe i lidí, kteří pro ni kdysi mnoho znamenali. Člověk po čtyřicítce si chce udělat v životě pořádek, konečně uzavřít staré záležitosti a bolesti, říká Hana, když se po dlouhých letech setkává se svým otcem, bratrem a kamarádkami z dětství.
Z knihy jsem měla velmi silný dojem...hlavní postava Hana pro mě byla opravdu uvěřitelná a to ji ke všemu píše muž...Celkově nálada knihy mi je hodně blízká...Pro mě je to jedna z těch knih, které v člověku tak nějak ulpí...
Moje hodnocení: 9/10
Jiří Hájíček mě jako autor natolik zaujal, že jsem šla a koupila další jeho knihu...Selský baroko
Příběh začíná zdánlivě nenápadně jednoho horkého léta v zámeckém parku v Třeboni. Pavel Straňanský je genealog, který sestavuje v archivech rodokmeny, většinou pro zámožné emigranty hledající ve staré vlasti své kořeny. Jedna neobvyklá zakázka jej však přivádí do historie poměrně nedávné, a před Pavlem náhle vyvstává příběh vesnické krásky Rozálie Zandlové a sedláků z obce Tomašice.
Osamělý hledač putuje po jihočeském venkově, aby ze zápisů starých kronik a výpovědí pamětníků postupně rekonstruoval příběh udání, které v 50. letech přivedlo několik sedláků do vězení. Vše se však stále více zamotává a Pavel zjišťuje, že jeho téměř detektivní pátrání, které jej přivádí až do žhavé současnosti, namísto jasných odpovědí vyvolává jen další otázky. A ty zůstávají vlastně stále stejné, ať se jedná o příběh starý padesát let, nebo několik týdnů. Jak by měl člověk zacházet s vinou, pomstou, odpuštěním? Jakou moc má nad námi minulost?
Musím říct, že Selský baroko pro mě bylo o něco méně čtivější...nicméně závěr knihy to tak nějak dohnal...A opět jsem si uvědomila, jak "krásně" bylo za komunismu....Kniha nutí člověka k zamyšlení....byl by schopen odpustit a zapomenout? Určitě odpuštění je nejlepší variantou...jenže dokud se člověk v takové situaci přímo neocitne, tak je to pořád jen kdyby....Moje hodnocení: 8/10
Jiří Hájíček mě opravdu oslovil a chystám se i na další jeho knihy!
